Krátkozrakost
Krátkozrakost (lat. Myopia) je oční vada, při které se paprsky přicházející do oka sbíhají před sítnicí a na sítnici tedy nevzniká ostrý obraz.
Příčinou je většinou příliš dlouhé oko a nebo zvýšená lomivost optického systému oka, taktéž dědičné faktory, nadměrná zátěž očí v dospívaní a jiné. Krátkozrakost je velmi frekventovanou vadou, v posledních letech dochází k jejímu velkému nárůstu. Postihuje asi 30% obyvatelstva. Výjimečně vzniká v útlém dětství. Nejčastěji se objevuje ve školních letech a postupně narůstá až do časné dospělosti, kdy se vývoj většinou zcela nebo téměř zastaví.
Pacient trpící krátkozrakostí vidí dobře na blízko, ale špatně na dálku, to se projevuje tím, že blízké předměty vidí bez problémů, ale zaostření na vzdálenější objekty nebo předměty či čtení písma na tabuli nebo ukazatelích u silnice činí potíže. Vzdálenost, na kterou myop vidí ostře je tím kratší, čím je myopie vyšší. Určitou výhodou myopie je přirozené zaostření oka do blízka. Krátkozrací lidé tak i po 40. roce věku vidí do blízka bez brýlí.
Krátkozrakost se obvykle koriguje rozptylným (minusovým) brýlovým sklem nebo kontaktní čočkou, které upravují průběh paprsků, které přicházejí do oka tak, aby se opět setkaly na sítnici. Tím se zlepší vidění, zabrání únavě očí a bolestem hlavy.
Krátkozrakost je lehká do 3 dioptrií, střední do 7 dioptrií a vysoká nad 7 dioptrií. U lidí s vysokou krátkozrakostí je vyšší riziko vzniku trhlin v sítnici a riziko vzniku odchlípení sítnice. Tato krátkozrakost se označuje jako degenerativní krátkozrakost.
