Oko
Oční koule (bulbus oculi)
Oko je uloženo v obličejové části lebky v očnici (aby bylo chráněno proti nepříznivým vlivům z okolního prostředí). Je to párová dutina po každé straně nosu. V hrotu očnice vystupuje z oka zrakový nerv. Oční koule má přibližně kulovitý tvar a její stěna je rozdělena do tří vrstev: zevní (bělima, rohovka), střední (duhovka, řasnaté tělísko, cévnatka) a vnitřní (sítnice). Pro normální funkci oka jsou nezbytné přídatné orgány, kterými jsou oční víčka, řasy, obočí, spojivka, slzné ústrojí a zevní oční svaly.
Zevní vrstva oka
Bělima (sclera) je bělavá, hustá tkáň, tvořící zadních 5/6 obalu oka. Má dva otvory, do předního je zasazena rohovka (rohovka přechází do bělimy v místě zvaném limbus), zadním, menším odcházejí z oka nervová vlákna zrakovým nervem. V dětství je tenčí a může skrz ni prosvítat pigment, takže může vypadat namodrale. Ve stáří naopak v bělimě uložený tuk může vyvolat mírně nažloutlou barvu.
Rohovka (cornea) je průhledná tkáň ve tvaru hodinového sklíčka a spolu s bělimou (sclera) je součástí pevného obalu oka. Normální průměr rohovky je 10 - 12 mm. Rohovka nemá za normálních okolností cévy, je naprosto čirá a má lesklý povrch. Je nejsilnější čočkou optického aparátu oka ( 43 dioptrií ). Vyživovaná je částečně výměškem slzného aparátu a částečně komorovou vodou z přední oční komory. Rohovka obsahuje mnoho nervových zakončení a tak je extrémně citlivá na dotyk, chemické nebo tepelné podráždění. Tato podráždění spouštějí rohovkový reflex, který uzavírá víčko a zvyšuje přítok slz.
Střední vrstva oka
Duhovka (iris) tvoří prstenec přecházející větším obvodem do řasnatého tělesa a ohraničující menším obvodem zornici. Barva duhovky určuje barvu očí. V zadní části duhovky jsou svalové buňky svěrače a rozvěrače zornice, které ovládají šířku zornice.
Řasnaté tělísko (corpus ciliare) je prstencovitý útvar trojúhelníkovitého průřezu. Paprsčitě uspořádaný sval. Na povrchu má četné výběžky, na něž je tenkými vlákny zavěšena čočka. Z krve protékající vlásečnicemi řasnatého tělíska se tvoří komorový mok.
Cévnatka (chorioidea) je jemná cévnatá blána, vystýlající vnitřní povrch bělimy od řasnatého tělíska dozadu. Vyživuje nitro oka.
Vnitřní vrstva
Sítnice (retina) je jemná blána vystýlající vnitřní plochu bulbu. Obsahuje světločivé elementy (tyčinky a čípky), nervové a podpůrné buňky s vlákny.
Tyčinky asi 130 mil. Rozlišují odstíny šedi, vůbec nejsou ve žluté skvrně a jsou citlivější na světlo, umožňují vidění za šera. Jejich činnost umožňuje oční purpur – rhodopsin.
Čípky asi 7 mil. Umožňují barevné vidění ( modrá, zelená a červená a jejich kombinace). Největší koncentrace čípků je ve žluté skvrně (místo nejostřejšího vidění), nachází se asi 4 mm od slepé skvrny – místa výstupu zrakového nervu z oka.
Nitro oka
Čočka ( lens ) je průhledná tkáň dvojvypuklého (bikonvexního) tvaru průměru asi 10 mm, tloušťky asi 5 mm. Optická mohutnost čočky se pohybuje kolem 20 dioptrií. Lomivost čočky dosahuje asi jen polovinu refrakční hodnoty rohovky. To je způsobeno větším rozdílem v indexu lomu mezi vzduchem a komorovou vodou. Čočka je obklopena komorovou vodou a sklivcem, které mají přibližně stejný index lomu. Proto je-li oko ponořeno do vody, která má přibližně stejný index lomu jako komorová voda, ostrost vidění se značně sníží. Čočka je ve své poloze upevněna závěsným aparátem, který souvisí s ciliárním svalem. Podle jeho činnosti (stažení, uvolnění) se mění napětí závěsných vláken, takže čočka může měnit svou optickou mohutnost. Tato změna umožňuje vidět do blízka i do dálky. Schopnost pozorovat předměty v různých vzdálenostech se nazývá akomodace.
Sklivec (corpus vitreum) je polotekutá, rosolovitá čirá hmota, vyplňující část bulbu za čočkou. Obsahuje značné množství vody. Na přední ploše sklivec vytváří mělkou jamku v níž je uložena čočka.
