Zelený zákal
Zelený zákal (Glaukom) je oční onemocnění charakterizované zvýšením nitroočního tlaku, při kterém dochází k degeneraci a odumírání zrakového nervu. Protože zrakový nerv vede veškeré informace o obrazech, které dopadají do našeho oka, má jeho poškození za následek částečnou nebo úplnou ztrátu zraku. Poškození zrakového nervu odpovídají typické změny v zorném poli, tzv. skotomy. Ztráty zraku jsou především na periférii zrakového pole, pacient má postupně až „trubicové“ vidění.
Uvnitř našeho oka se neustále tvoří komorová tekutina. Jejím hlavním úkolem je výživa čočky. Za normálních okolností existuje rovnováha mezi tvorbou tekutiny a jejím odtékáním. Pokud tato rovnováha není a v oku se nahromadí příliš velké množství komorové tekutiny, která nemůže odtékat, stoupá tlak uvnitř oka. Dlouhodobě zvýšený nitrooční tlak nepříznivě působí na citlivá vlákna zrakového nervu. Útlakem dochází k jejich postupnému odumírání. Zákeřnost zeleného zákalu spočívá hlavně v tom, že zpočátku o něm nemocný člověk vůbec neví. Změny v oku vznikají postupně a mohou zůstat dlouho bez příznaků. Pokud není člověk vyšetřen lékařem, může si svého onemocnění všimnout až ve chvíli, kdy již přichází o zrak.
Jiná situace nastává v okamžiku, kdy se objeví tzv. glaukomový záchvat. Jeho příčinou je obvykle prudké zvýšení nitroočního tlaku při uzavření odtokových kanálků komorové tekutiny na okraji duhovky. Upozorní na sebe náhle vzniklou pulsující bolestí oka a hlavy.
Glaukom není vždy spojen se zvýšeným nitroočním tlakem. K dalším příčinám vzniku zeleného zákalu patří změny v prokrvení zrakového nervu, vysoký krevní tlak, cukrovka nebo stres. Svoji úlohu hrají i dědičné vlohy. Zelený zákal postihuje obvykle lidi po 40. roce života, častěji se vyskytuje u žen. Včasnou kontrolou a léčbou glaukomu lze zabránit kritickým změnám na zrakovém nervu, které by jinak vedly až ke slepotě.
