Zraková ostrost (Vizus)
Při zjišťování zrakové ostrosti vycházíme z rozlišovací schopnosti oka. Ta označuje schopnost identifikovat dva prostorově oddělené objekty jako dva (minimum separabile). Zraková ostrost je ovlivňována vlivy fyzikálními (vadami optického systému), fyziologickými (adaptace, rozložení smyslových elementů) a psychologickými (kontrast, pozornost). Vidění oběma očima je lepší než jedním okem, kompenzuje chyby zobrazení.
Zraková ostrost klesá od centra sítnice do periferie, kde jsou smyslové elementy (tyčinky a čípky) od sebe více vzdálené a na jedno odvodné vlákno je jich vázáno víc. V periferních částech sítnice je zraková ostrost až 20x nižší. Fyziologické a patologické změny průhlednosti optických prostředí stejně jako věk vedou ke snížení zrakové ostrosti. U dětí a mladistvých je zraková ostrost obvykle podstatně lepší než 100%. Zraková ostrost závisí také na barvě světla a lépe odlišujeme předměty nepohyblivé.
Pro vyšetřování vizu se používá znaků (písmen, číslic nebo různých obrazců), nazývaných optotypy a konstruovaných podle jednoduchého principu. Celý optotyp je zakreslen do čtvercové sítě o velikosti 5 x 5 jednotek, přičemž tloušťka jeho čar a šířka mezer mezi nimi se rovná jedné jednotce. Aby byla vyloučena akomodace, jsou optotypy umístěny ve vzdálenosti 6 nebo 5 m. Výsledná hodnota zrakové ostrosti – vizus (V) je zaznamenáván ve formě zlomku, v jehož čitateli je vzdálenost vyšetřovaného od optotypu v metrech a ve jmenovateli číslice po boku řádku, který vyšetřovaný ještě přečetl. Při zjišťování zrakové ostrosti na blízko vycházíme ze stejných principů jako u optotypů do dálky. Vyšetřovaný čte ve vzdálenosti 40 cm. Při normální zrakové ostrosti a normální akomodaci čte vyšetřovaný bez námahy text. Č 1 ze vzdálenosti 40 cm.
Takto byste měli správně vidět
![[fotogalerie/jak-vidime/zrakova-ostrost-galerie.jpg]](http://www.ocnioptik.eu/content/images/fotogalerie/jak-vidime/zrakova-ostrost-galerie.jpg)
Klikněte pro spuštění iteraktivního náhledu.
