22. 08. 2011
Lidské a zvířecí oko
Lidské oko se může přizpůsobit vidění na různou vzdálenost. Tomuto samovolnému procesu
říkáme akomodace. Oko mění svojí optickou mohutnost (dioptrie) zploštěním
nebo vyklenutím čočky pomocí očního svalu. Lidské oko zvládá měnit svojí optickou mohutnost
až o 12-15 dioptrií. Tuto akci oko zvládne za cca 1/3 sekundy. Čím jsme starší, tím se naše
schopnost akomodace snižuje.
Špatně vykorigovaná malá refrakční vada je větší problém, než vada nekorigovaná.
Známé rčení říká, že oko je oknem do naší duše. Iridologie je jedním z odvětví alternativní medicíny, která se zabývá diagnózou zdravotního stavu člověka podle obrazu jeho barvy oka.
Smysly u zvířat nejsou rozhodně stejné jako u člověka. Mrkneme se svýma nedokonalýma očima na jejich naprosto dokonalý zrak. Tedy – alespoň u některých.
Ptáci – jejich zrak je skutečně obdivuhodný. Mají mimořádně měkké čočky, které jim umožňují rychle zaostřit. Oko ptáka obsahje mnohem větší počet zrakových buněk, na kterých závisí schopnost vidět malé předměty na dálku. V lidské sítnici je asi 200 000 zrakových buněk na milimetr čtvereční, ale většina ptáků jich má 3 x tolik a sokoli, supi, orli jich mají milion a více. Např. sokol je schopen zaznamenat pohyb v krajině až na 6 km.
Chameleon – jeho oko je stavbou považováno za nejdokonalejší z celé živočišné říše. Vertikálně jím může otáčet o 90 a horizontálně o 180 stupňů. Navíc každým samostatně, takže to vypadá jako když šilhá. Obrazy se mu uvnitř neslučují v jeden, ale mozek vyhodnocuje každý zvlášť. Teprve když chameleon na objekt vystřelí jazykem, zamíří na něj oběma očima. Potravu vidí až na vzdálenost 1000 metrů.
Kudlanka - další živočich, kterým příroda nadělila dokonalý zrak. Kudlanky jsou velmi dravý hmyz, který uchvátí kořist během dvacetiny vteřiny. Její opravdu dokonalý zrak tvoří pár velkých složených očí, každé oko je složené z mnoha malých oček, které jsou překryty šestiúhelníkouvou čočkou. Vytvářejí trojrozměrný obraz, což umožňuje kudlance přesně určit vzdálenost kořisti. Pak přichází na řadu speciální část zorného pole, které řekne kudlance, kdy vymrštit své nohy a neomylně ulovit svou kořist.
Chobotnice - zrak je zaostřován tak, že se čočka posouvá dopředu a dozadu, podobně jako u fotoaparátu. Její oči se dokáží přispůsobit rychlým změnám intenzity světla, když se rychle vynořuje z hlubin k hladině.
Kočka – jako ostatní noční dravci a zvířata s noční aktivitou mají na zadní straně oční koule zrcadlové destičky. Když do nich v noci posvítí reflektory auta, rozsvítí se. Je to tím, že se odráží světlo zpět skrz sítnici, zdvojnásobují tyto zrcadlové destičky množství světla, které může oko využít.
Žába - ta se rozhoduje očima. Jak je to možné? Žába má totiž několik druhů zrakových nervů, které si sami vybírají, co je v dané situaci důležité a automaticky spouštějí žádaný reflex. Proto žába nikdy neloví mrtvou kořist, oči ji prostě ignorují.
Kůň – tím, že má oči po stranách hlavy, vidí každým okem jiný obraz a vidí skoro vše kolem dokola. Ale přímo přes sebou a za sebou má slepé body. Kůň vidí dobře na několik set metrů, špatně rozlišuje hloubkovou perspektivu (vzdálenost), takže se může polekat kousku papíru, za to vnímá i nejmenší, velmi vzdálené pohyby, které lidské oko nezachytí.
Sova – zrak funguje stejně dobře ve dne jako v noci. Mají nápadně velké oči a jejich otáčivý krk zná snad každý. Například krk výra je tak ohebný, že může otáčet hlavou v rozsahu tří čtvrtin kruhu. Jeho zorné pole je malé,z důvodu umístění očí vpředu, ale tuto nevýhodu právě vyrovnává schopnost otáčení hlavou. Sovy sledují svět oběma očima současně a toto stereoskopické vidění umožňuje správný odhad velikosti a vzdáleností, které je nutné k lovu.
Tučňák – jeho rohovka je mnohem více zploštělá než u jiných ptáků, takže může dobře fungovat jak na souši tak pod hladinou. Při potápění jsou jejich oči široce otevřené, jejich čočka se „zabalí“ do ochranného vzduchového obalu tzv. průhledného třetího víčka. Na souši jsou tučňáci krátkozrací, čočka se stahuje do velikosti špendlíkové hlavičky, proto se dorozumívají pomocí hlasové a dotykové komunikace.
